Napadlo mě, že je zajímavé, jak používáme určitá slova. Larry i já máme plnou kontrolu nad svými mentálními schopnostmi a používáme výrazy jako „zbláznit se“ a „cáklý“ k vzájemnému popisu, zatímco o takových, co jsou na tom v chráněných léčebných zařízeních jako Sophie či hůř, se tak dnes už nikdy nemluví ani v soukromí. Termíny jako „blázinec“ jsou zastaralé a tabu, stejně jako „spastický“ nebo „kripl“.

„Dostala jsem ho ve slevě,“ utrousila žena na objasněnou.

To musela být pořádná sleva, pomyslel jsem si. Má toho papíru jak pro regiment.

„Tady,“ ukázala. „Todle je jeho. Musela jsem mu pár věcí zapakovat. Toaletní tašku a tak, protože jak jsem povídala, zaplatil jen za dvě noci.

„Tak ať jim dají poštovní holuby,“ navrhoval jsem se smíchem.

„No a šíbři si přinesou flinty a budou jim je sestřelovat,“ rozvíjel naši debatu Larry. „Když se chce, tak všecko jde.“

Za první světové války se v hlášeních psalo o britských vojácích, kteří sestřelovali nepřátelské poštovní holuby. Spolehlivé spojení bylo odedávna tak či onak klíčem k úspěchu.

Luca se chvíli radil se svým mikroprocesorovým přítelem.

„Lifejacket šel rovnou ze čtyř ku jedný na dvě ku jedný,“ oznámil mi. „Pět dalších koní klesalo, jak se dostih blížil, ale Brent Crude se posunul od pari až na patnáct ku osmi. Málem přestal figurovat jako favorit.“

„To je o hodně,“ poznamenal jsem.

Potom takřka stejně rychle upadla do hluboké deprese, odmítala jíst a vyčítala si veškeré zlo světa. Šlo o iracionální, obsedantní chování, ale ona tomu bezvýhradně věřila. Místo sedativ začala užívat antidepresiva a po nějaký čas jsme nevěděli, zda se jí daří lépe, nebo se její stav zhoršuje.

„Ano, myslím si to.“

„Vypadá to, že asi máte pravdu,“ pronesl pomalu. „Analýza DNA zřejmě svědčí o tom, že vy a zesnulý jste blízce příbuzní. Není to sice stoprocentně jisté, ale na případ týkající se rozhodování o paternitě by to stačilo.“

Takže otec nakonec v tomhle bodě říkal pravdu.

Jsme totiž bookmakeři. Páriové dostihového světa, všeobecně neoblíbení a mnohými dokonce i nenávidění, a to včetně značného počtu těch, jejichž živobytí na sázení závisí. Během let jsem přisel na to, že mezi zákazníky žádné přátele nemám. Zatímco investoři v City mohou navázat blízký vztah se svými burzovními makléři, sázkaři rozhodně nestojí o to, aby je někdo viděl, jak se druží s bookmakery.

Přemýšlel jsem, co všechno jí mám povědět, a nakonec jsem se rozhodl nezmiňovat o tom, že se mi najednou v životě zjevil otec, který byl naživu, a vzápětí z tohoto světa stejně neočekávaně zase odešel. Stres vyvolaný nečekanými situacemi pro ni není příznivý a mohl by způsobit nástup dalšího depresivního záchvatu. Teď zrovna se Sophiin stav se zlepšuje a já doufám, že se bude brzy moct vrátit domů. Zas až do dalšího relapsu nemoci.