Category Archives: Omyl komisaře Palmua

„Aspoň v tomhle měl dost sebekritiky,“ prohlásila Amalia Rygsecková. „Jeho závěť by neměla cenu zlámané grešle. Nikdo by ji nebral vážně.“

„Nevrč, Eriku!“ řekl a přátelsky dloubl inženýra do žeber. „Je to všechno úplně all right! Ve všech detektivkách se to tak dělá. Patří to k věci. Říká se tomu alibi.“

Amalia Rygsecková ho proklála pohledem. „Když už jsme se dostali tak daleko, chci být stejně upřímná jako inženýr Vaara. Není důvod tajit, že Alli… ehm… paní Rygsecková a já jsme se radily o nejlepším a nejrychlejším způsobu, jak dostat Bruna … Continue reading →

„Doufám, že nemáte co skrývat?“ řekl Palmu obmyslně. A tím také nabyl převahy. Neboť dívka zrudla a upadla do rozpaků. „Ne, nemáme co skrývat,“ prohlásila hlasem co nejpřesvědčivějším a snažila se dívat Palmuovi přímo do očí.

Neboť ze sklepa se nesl šum živého a veselého rozhovoru! S Palmuem v čele jsme sestoupili opatrně těch pár schodů a přišli jsme do sklepa plného prachu. V polotmě jsem v chřípí cítil pach suchých stěn a můj zrak rozpoznával … Continue reading →

Neboť ze sklepa se nesl šum živého a veselého rozhovoru! S Palmuem v čele jsme sestoupili opatrně těch pár schodů a přišli jsme do sklepa plného prachu. V polotmě jsem v chřípí cítil pach suchých stěn a můj zrak rozpoznával … Continue reading →

„Och, promiňte, pane komisaři!“ zvolal a plácl se rukou do čela. „Úplně jsem zapomněl. Časně ráno přivezli koks.“ „Koks?“ „Ano, přivezli dneska dvě fůry koksu. Uhlíři přišli, když jsem uklízel v salonu. Musel jsem jim jít ukázat, v jakém pořadí … Continue reading →

„To rozhodně ne!“ odmítl Batler Palmuovu domněnku. „Sestoupil jsem po schůdkách až k hladině a odtud jsem již dosáhl na šosy pánova koupacího pláště. Pak už nebyl problém přitáhnout tělo ke schůdkům. Mrtvola se totiž pohybuje ve vodě lehce, neboť … Continue reading →

Vypínač byl venku po pravé straně dveří. Batler rozsvítil, strčil do dveří, až se otevřely dokořán, stoupil na stranu a pronesl lakonicky: „Koupelna“.

Dveře se vzápětí otevřely: jako by někdo za oknem sledoval náš příchod. Dovnitř nás vpustil upjatý muž bez výrazu. Na jeho livrejovém kabátci se leskly velké knoflíky. Pod naškrobeným tuhým límcem se černala vázanka. Světlé vlasy měl muž nepříjemně hladce … Continue reading →