Sotva policisté došli na místo, kde prořídly stromy, před očima se jim náhle zjevila celá scéna. Čtyři z nich se zapotáceli, jeden omdlel a dva propukli ve frenetický řev, který naštěstí přehlušila běsnící kakofonie orgií. Legrasse postříkal tvář ležícího muže vodou z močálu a všichni zůstali stát v rozechvění a takřka hypnotizováni hrůzou.
Prudce se otočila a rychle odcházela. Nechala mě tam stát v dešti, zmateného a zděšeného. Nevěděl jsem, jestli mám být rád, nebo zklamaný, jestli mám zuřit, nebo být klidný.
Měl jsem pocit, jako kdyby se mi chtělo utíkat. Chtěl jsem utéct někam pryč, jenže ani to jsem nemohl, ne bez té kakofonie kovového cvakání.