Tag Archives: Waltari Mika

Jak použil tohoto lidového přirovnání, dopřál náznaku úsměvu, aby mu přelétl přes obličej, Palmu však neocenil jeho blahosklonnost. Pokračoval tedy.

Celé místnosti vévodila mohutná široká postel, která stála na nízkém katafalku. Naproti ní bylo na stěně od podlahy ke stropu velké zrcadlo. Postel nebyla ustlaná. Na hedvábné pokrývce bylo nedbale přehozeno pyžamo.

„Provázek byl tedy už večer na rukopisu,“ konstatoval Palmu a roztržitě protahoval motouzek mezi prsty. Byl to tenký, modrobílý provázek. „Kde jste jej vzala?“

Na druhé straně jsem však seznal, že i podzimní pondělí může mít své příjemné stránky. Například přítomnost slečny Vanneové kolem nás vytvářela aureolu respektu a úcty. Zřejmě proto nás taky s vybranou zdvořilostí uvedli do reprezentativního salonku v prvním poschodí … Continue reading →

„Velké!“ prohlásila Irma Vanneová zvýšeným hlasem. Bylo očividné, že k paní Rygseckové nepociťuje stejné sympatie jako k inženýru Vaarovi. „Kdyby se byli rozvedli, byla by paní Rygsecková dostávala jenom apanáž, a i tu by ztratila, kdyby se znovu provdala. Zatímco … Continue reading →

Spisovatel mírně zrudl a slečna Vanneová Palmuovi poděkovala za poklonu úsměvem krásných očí. Palmu otevřel dveře pod schody, jež vedly do horního patra. Dostali jsme se do chodby bez oken, po jejíchž obou stranách byly zřejmě pokoje služebnictva, následovala malá … Continue reading →

„Aspoň v tomhle měl dost sebekritiky,“ prohlásila Amalia Rygsecková. „Jeho závěť by neměla cenu zlámané grešle. Nikdo by ji nebral vážně.“

„Nevrč, Eriku!“ řekl a přátelsky dloubl inženýra do žeber. „Je to všechno úplně all right! Ve všech detektivkách se to tak dělá. Patří to k věci. Říká se tomu alibi.“

Amalia Rygsecková ho proklála pohledem. „Když už jsme se dostali tak daleko, chci být stejně upřímná jako inženýr Vaara. Není důvod tajit, že Alli… ehm… paní Rygsecková a já jsme se radily o nejlepším a nejrychlejším způsobu, jak dostat Bruna … Continue reading →

„Doufám, že nemáte co skrývat?“ řekl Palmu obmyslně. A tím také nabyl převahy. Neboť dívka zrudla a upadla do rozpaků. „Ne, nemáme co skrývat,“ prohlásila hlasem co nejpřesvědčivějším a snažila se dívat Palmuovi přímo do očí.