Ukázky z knih od autora: Lovecraft Howard Phillips

Obludná sépiovitá hlava se svíjejícími se chapadly dosahovala robustní jachtě takřka k čelenu, ale Johansen hnal loď neochvějně dál kupředu. Ozvalo se prasknutí připomínající pukající měchýř, po moři se rozlila mazlavá špína jakoby z roztržené chobotnice, vzduch prostoupil puch jakoby ze sta otevřených hrobů a zvuk, který se kronikář dokonce zdráhal svěřit papíru.

Jak uvedl Johansen, podobaly se nesmírným vratům od stodoly; všichni vycítili, že jde o dveře kvůli zdobnému překladu, prahu a okolním zárubním, ačkoli nedokázali určit, zda leží naplocho jako padací dveře, nebo našikmo jako venkovní dveře do sklepa.

Johansen a jeho muži přistáli v této monstrózní akropoli u svažujícího se bahnitého břehu a za neustálého klouzání vyšplhali nahoru po titánských mazlavých blocích, jež nemohly představovat žádné pozemské schodiště.

Šlo o prostý, nesourodý text – o snahu naivního námořníka sepsat deník po skončení událostí -, který se pokoušel den po dni vylíčit průběh oné poslední úděsné plavby. Nemohu jej zde v jeho vágnosti a mnohomluvnosti doslova přepisovat, ale pokusím se postihnout tolik z jeho podstaty, abych vysvětlil, proč jsem začal tak nesnášet zvuk vody šplouchající o bok lodi, že jsem si musel ucpat uši vatou.

Během chůze úzkou uličkou poblíž göteborského doku ho srazil k zemi štos papírů vyhozený z podkrovního okna. Na nohy mu okamžitě pomohli dva indičtí námořníci, ale než k němu stačila přijet sanita, zemřel. Lékaři neobjevili žádnou odpovídající příčinu jeho konce, a připsali jej tudíž srdečním potížím a oslabené konstituci.

23. března posádka Emmy přistála na neznámém ostrůvku a zanechala na něm šestici mrtvých mužů; onoho dne sny vnímavých lidí dosáhly zvýšené sugestivity a potemněly děsem ze zlomyslného pronásledování obrovskou stvůrou, přičemž zešílel jeden architekt a sochař náhle upadl do deliria! A co si myslet o bouři z 2. dubna – dnu, kdy všechny sny o mokvajícím městě ustaly a Wilcox se bez úhony vymanil z područí nezvyklé horečky?

Nicméně o těchto tajemných spojencích nebylo možné zjistit žádnou souvislou informaci. To, co se policie přesto dozvěděla, jí sdělil především nesmírně starý mestic jménem Castro, který říkal, že se plavil po podivných přístavech a hovořil s nesmrtelnými představiteli kultu v čínských horách.

V rozsáhlém kruhu na deseti dřevěných konstrukcích rozestavených v pravidelných odstupech kolem plameny stravovaného monolitu visela hlavou dolů podivně znetvořená těla bezmocných zmizelých osadníků. Právě uvnitř tohoto kruhu povykovalo a vřeštělo kolo uctívačů. Pohyb celku směřoval zleva doprava v nekonečné bakchanálii proplétajícího se kola těl a kola ohně.

Pojily se k ní legendy o skrytém jezeře, jež dosud nespatřilo oko žádného smrtelníka a v němž přežívala ohromná beztvará bílá polypoidní věc se světélkujícíma očima; a osadníci se šeptem zmiňovali, že ji o půlnoci přilétávali z jeskyní v hlubinách země uctívat ďáblové s netopýřími křídly.